Léčba u dr. Augustínové Egypt

Na jaře roku 2012 jsme se rozhodli vyzkoušet léčbu doktorky Augustínové . Její ambulance se nachází v Egyptě v Hurghadě. Léčba spočívá v detoxikaci organismu, regeneraci buněk a „nastartování" mozku. Minimální délka léčby je 14dní. První den dostal Mireček od paní doktorky jednu zkušební injekci, zda náhodou nebude mít nějakou reakci. Vše proběhlo v pořádku, takže jsme na injekce chodili další dva týdny. Každý den Míra dostal jednu léčivou injekci do stehna a pak se opichovaly svaly, které byly nejvíc ztuhlé. Začalo se jednou achilovkou, druhý den druhá achilovka. Postupně se opíchaly svaly kolem kolen, v tříslech, potom celá záda a pak i ruce. Dvakrát za léčbu měl Míra i opichy oušek, kde je hodně akupunkturních bodů. Opichy Míra moc dobře nesnášel, vždy hodně plakal, ale jak jsme vyšli z ambulance, tak utřel slzy a byl v pohodě. Každý den jsme cvičili cviky, které nám paní doktorka poradila. Také jsme se snažili hodně plavat. Již po pár dnech se nožky krásně srovnaly a uvolnily, Míra došlápl na paty a kolena neměl pokrčená. Sám říkal, že jsou nožičky lepší a také chtěl pořád chodit za ruce. Neušel žádnou velkou vzdálenost, ale o chůzi si každou chvíli sám říkal. Po návratu domů jsme v léčbě dále pokračovali, dostali jsme domů léky, které Míra denně užíval a jednou za měsíc jsme museli týden aplikovat injekce. Velké zlepšení bylo také v tom, že Míra od té doby nebyl téměř vůbec nemocný. Než jsme do Egypta odjeli, tak měl antibiotika každého čtvrt roku, stále ho trápily ošklivé rýmy a kašel.

Zde si můžete přečíst o Mirečkových pokrokách přímo na stránkách paní doktorky.

Na další léčbu do Hurghady jsme se vydali na podzim roku 2012. Po první léčbě jsme zaznamenali velké pokroky, tak jsme doufali, že se Míra opět posune kupředu. Tentokrát jsme se zaměřili jen na nožky. Míra opět dostával jednu léčebnou injekci denně a k tomu se postupně opichovaly celé nohy. Tentokrát dostal Mireček o hodně víc injekcí než při první léčbě. Bohužel ani to nestačilo a k žádnému velkému uvolnění nedošlo. Ani my ani paní doktorka jsme si nedokázali vysvětlit, proč byla první léčba tak úspěšná a druhá vlastně vůbec. Míra opichy snášel ještě hůře než při první léčbě, již od odpoledne byl nervózní a vyptával se, jestli se pojede k doktorce (do ambulance jsme jezdili na večeru). Když jsme přišli do čekárny, tak už většinou pofňukával a nebyl ve své kůži, přímo u paní doktorky řval jak tur. Proto jsme se rozhodli, že na další léčbu zatím nepojedeme.